Tenkrát v Číně (黃飛鴻), 1991

Už dlouhou dobu užívám pro tenhle typ filmů familiérní označení "létající filmy." Vyznačují se lenivými reakcemi fyziky, mnoha drátovými souboji, čínskou poetikou a podivným mixem gravitas s někdy těžko pro Evropana dešifrovatelnou komedií. Pokud v tom hraje Jet Li, většinou to bude létající film.
Může se zdát, že tento termín je nesenzitivní a hanlivý, ale ve skutečnosti tyto filmy zbožňuji. Kdykoliv je vidím, část mého mozku, která je odpovědná za kontrolu realističnosti je zcela vypnuta. Nebudeme si nalhávat nic, každá scéna tohoto filmu je záminka pro další kung-fu zápas a tak je to v pořádku.
Příběh je ale zajímavý také, protože téma nerovných smluv a westernizace v Číně je seriózní téma, které je zde pojato nacionalisticky tak, jak to mají rádi číňané a wu-shu fantasti. Vyvrcholení filmu zcela potvrdí tezi, že odporné zápaďáky lze porazit pomocí kung-fu a dokonce jím emulovat palné zbraně.

Kung-fu nedovede porazit palné zbraně.

To je právě to specifické na těchto filmech. Člověk si je vědom toho, že vyrůstají z jakéhosi historického podhoubí, diplomacie válečných lodí a nerovné smlouvy přeci jen jsou historické reálie. Ale absurdity a odlehčenosti v tomto filmu jsou, které nás vedou k myšlence, je to seriózní protest film vůči měkkému kolonialismu, nebo je to pouze odlehčený akční film, který chce vtěsnat co nejvíc akčních scén posazených do dané éry?
Je těžké to posoudit, obzvláště, když neznám detaily, ale je mi jasné, že spoustu lidí bude křivit obličej nad tím, jak tento film má agendu a jak je to typický čínský film, který má démonizovat Evropany a Američany, na druhou stranu, možná že ten zcela absurdní přístup v mnoha místech slouží jako katarze pro komplikované období.
Film je v kantonštině a někdy jsou příliš očividné dabingy herců, kteří kantonštinu očividně nezvládají (jezuitský kněz jako příklad). Herecké výkony jsou... těžko popsat, charakteristické. Nemůžu zcela ocenit každý detail, protože je mi jasné, že scény, které já budu shledávat rozpačité můžou mít skrytý kulturní význam, který mi uniká. Humorné prvky uvnitř seriózních bojů jsou časté. Boje samotné jsou komplikované a pastva pro oči, ale můžou být zdlouhavé (finální scéna v čajovém skladišti plném žebříků). Film trpí na nečekané a ne zcela šikovné střihy, ale je jich jen pár, většinou film spád má.
Tenhle typ filmů bude mít vždy speciální místo v mém srdci, i když, zcela objektivně, když člověk vidí jeden, jako by viděl všechny. To nic nemění na tom, že je to vynikající film na odreagování.