Dina (I Am Dina), 2002

Tento kuriózní skandinávský film v angličtině je rozhodně velice poutavé dílo. Díky své velké stopáži (přes dvě hodiny) je nutné, aby jeho příběh zaujal dostatečně natolik, abychom neztratili pozornost, což můžu říct, že úspěšně zvládl. Je to zneklidňující příběh, ve kterém je pár naturalistických prvků, které mohou znepokojit svátečního diváka. Nikdy ale nesklouzne k pózerství, což je mi sympatické. Pravda, pár scén bylo trochu symbolických a jisté nadpřirozené motivy, obzvláště ke konci mi přišly poněkud rušivé, ale všeho bylo s mírou, navíc tyto prvky byly v souladu s myšlenkou filmu.
Film Dina je primárně o dvou věcech, o smrti a o Dině, což jsou v tomto filmu skutečně téměř synonyma. Dina je přítomna u všech klíčových smrtí v tomto filmu a cítí se za většinu z nich i odpovědná. Film se otevírá krutou scénou, kdy Dina zaviní smrt své matky a její otec jí to nikdy neodpustí. Jeho prvotní reakce je dokonce potřeba ji na místě zabít. Z takového dětsví se pak rozvíjí Dinina velice extravagantní povaha a obsese se smrtí.
U Diny se třeba je zastavit: myslím si, že je to dobrý příklad silné ženské postavy. Vše v životě ji v podstatě prochází hladce, i když neustále přichází o blízké (někdy i svým přičiněním). Dovede utajit své sexuální partnery, zvládne se dostat k výhodné pozici ve společnosti, dovede udeřit tvrději než kdejaký muž a to vše v době, kdy ženy jsou stále terčem výsměchu. Ve výsledku ale trochu je oslabena silnou mužskou postavou, ruským anarchistou. Ve finále se nenechá definovat ani jím. Celkově Dina bude podle mého názoru sympatická pro diváky, kteří chtějí schopnou hrdinku, která je morálně komplikovaná.

Dívej se na mě.

Hlavní téma filmu je smrt. Dina pokládá několik otázek. Kdy je lepší člověka nechat jít? Jak velká vina padá na vraha? Jsou lidi šťastní za svého života nebo dosáhnou štěstí až umřou? Témata jsou to zajímavá a film nepodává zcela jasnou odpověď. I když je Dina fixována na smrt, ve filmu je několik argumentů i pro život. Důležitá postava Dinina učitele na čelo, kterého v návalu iracionality málem zabije, je člověk, který ji nabádá, aby přestala vnímat duchy zemřelých a koncentrovala se na žití. Tato postava byla obvzláště zajímavá, byť mě mrzí, že (ironicky) brzy ve filmu umře, byť právě na smrtelné posteli je schopen Dinu povzbuzovat k životu.
Herecké výkony jsou velmi dobré. Překvapivě dobře hraje Amanda Jean Kvakland malou Dinu, což je osvěžující, vidět dětský výkon, který je snesitelný. Hraje ji děsivě, snaží se ztvárnit traumata, které ji přinesla nechtěná vražda své matky. Zajímavé obsazení je první Dinin manžel, Jacob, kterého si střihnul nikdo jiný než Gerard Depardieu. Dospělá Dina (Maria Bonnevie) je dobře zahraná, ale její permanentní údiv v některých situacích mě rušil. Když je rozčílená a když jedná, tak je to dobré, ale jakmile se snaží předat myšlenku, že jí traumatizuje smrt, dovede jen stát s otevřenou pusou. Na druhou stranu, může to být úmysl, protože v tom se zrcadlí její mladší já, které dovedlo jen takto civět na to, jak se jeho matka vaří v louhu.
Trochu neobvyklé je, že na skandinávský film všichni hovoří anglicky, někteří s britskými, jiní s roztomilými severskými přízvuky. Předpokládám, že nějakou roli hraje to, že je to jeden z nejviditelnějších norských filmů (byť v koprodukci).
Doporučil bych tento film těm, kteří chtějí vidět život postavy, která se neustále ocitá v morbidních situacích, ale nekončí tragicky a zvyká si na ně.